Únor - měsíc olympiády a krásná Bistrita :-)

Tak mi začal únor! A to znamená olympiádu. A co se během olympijských her nejvíce používá? No přece televize. Takže máme speciální prodlouženou podporu, od osmi do jedenácti. Samozřejmě se střídáme. Dá se říct, že většinou moc práce není. Jsou ale doby, kdy se všichni zblázní (už si myslíme, že se dohodnou :-D ) a kmitáme. Jedná se obvykle o přestávky během hokejových zápasů a konce závodů našich reprezentantů. To je z ničeho nic zákazníků ;-).


Co se týče výletů, tak jsem trošku omezil. Vyrazil jsem jen do Bistrici (Bistrița, přesný název). Už však bez mé drahé cestovatelské kolegyně Janiny, která na počátku února ukončila svou stáž a zamířila směrem domů. Ale našel jsem si náhradu, Helču a Pavla. Do Bistrici jsme vyrazili už ráno autobusem (opět minibus :-D) v 7:15, cesta trvala cca dvě hodinky. Dorazili jsme do liduprázdného města. Během chvilky jsme objevili historické centrum a zamířili k první věci, co nás zaujala. Ale vůbec to nesouviselo s historií města (tedy vlastně jo ;-) ). Našli jsme sochu pštrosa nebo pštrosice :-). Jako správní turisti jsme se s ní začali fotit. To nás prozradilo. Všiml si nás místní správce kostela a věže a nabídl nám výstup (výjezd) na věž. Tu jsme si prohlédli společně se čtyřmi zvony. A samozřejmě zazvonili, i když nás na ten "big bang" upozorňoval a já se strašně leknul :-D Následovala prohlídka centrální promenády až ke nejstarší historické památce a to kostela z 12. století, samozřejmě ho párkrát přestavěli. Byl totiž pravoslavný. Objevili jsme také místní synagogu s židovským hřbitovem. Avšak velmi zajímavá byla prohlídka místní muzea. Ujala se  nás paní, která sice neuměla výborně anglicky. Ale všechno to vynahradila svojí nesmírnou snahou nám vše ukázat a popsat. Lehce vyhladovělí jsme zamířili na kus žvance. Následovala pak prohlídka nejprofláklejšího místa v Bistrici a to Sugalete. To jsou jedny z nejstarších dochovaných gotických podloubí v Rumunsku. Následovalo stočení k poslední dochované hradební věži a pak ještě k řece, která se velmi netypicky nazývá Bistrica :-D.

Cestu zpátky jsme měli naplánovanou vlakem.
Jelo to lépe než a bylo to o špetku levnější. A po krátkém hledání na aktuálně přestavovaném nádraží jsme zakoupili jízdenky a zamířili směrem k našemu dočasnému domovu.