Banátské Vánoce :-)

Přišlo naprosto nečekaně a znenadání! Ale Vánoce jsem trávil v Bígru :-). Pro neznalé se jedná o oblast Banát, která obydlena českou menšinou. A jak jsem se tam dostal. Byl jsem společně s kolegy Jirkou a Adamem pozván Šteffi, naší kolegyní, pro níž je Banát domovem.

Vyráželi jsme už v pondělí třiadvacátého po práci, protože je to trošku dálka. Nedaleko přirozené hranice se Srbskem, Dunajem. Cesta trvala cca sedm hodin. Takže jsme do Bígru dorazili asi v půl čtvrté. Cesta byla velmi zábavná :-) Hlavně ke konci! Z Oršavy vede hlavní silnice podél Dunaje a funguje to tam na principu: normální silnice - tankodrom - normální silnice :-D. Opravdu! Jedete v klidu a z ničeho nic je tam dvousetmetrový úsek plný děr a výmolů. Avšak nejlepší byla poslední čast cesty! Z hlavní silnice jsme odbočili na jedinou přístupovou cestu do Bígru, což je 17-kilometrový úsek polní cesty. Nevím, jestli jsem někdy v životě jel po tak dlouhé polní cestě bez možnosti odbočení. Ale jednou to přijít muselo :-D.
V půl čtvrté jsme byli uvítání maminkou Šteffi a vyhřátým pokojíčkem. Ulehli jsme a okamžitě usnuli.

Ráno, tedy spíš až k poledni :-D, jsme se probudili do Štědrého dne. Po snídani jsme vyrazili s Rexíkem na procházku po okolí. Bylo krásné nevánoční počasí. Svítilo sluníčko a bylo teplo. Prošli jsme vesnici od jednoho konce ke druhému. Rexík prohnal několik koček :-D Pak jsme šli najít signál, tedy spíš Šteffi. Náš (Orange) tady rozhodně není. Pak jsme ještě navštívili jednu z mnoha babiček a vrátili se zpátky na Štědrovečerní večeři, candáta s mamaligou. Večer jsme pak dorazili na předpůlnoční mši, navštívili místní hospůdku a hurá na kutě.
Další den jsme dostali tip na návštěvu Železných vrat, což jedna z velkých přehrad na Dunaji. Cestou tam vypadalo počasí, že něco uvidíme. Ale čím víc jsme se přibližovali, tím víc bylo mlhavo. Takže jsme ze Železných vrat viděli naprostý kulový. Během cesty jsme se také podívali na Decebal, což je obličej vytesaný do skály (tady už vidíte kus té mlhy). Tam jsme se najedli ve stylové restauraci a pelášili zpět do Bígru. Dorazili jsme již na večer a čekala nás večeře a pak sledování vánočních pohádek.
Poslední den jsme vyráželi hned po pozdní snídani zpátky do Kluže, abychom tam dorazili nějak v pohodě. Další den byl totiž pracovní, z čehož jsme moc nadšení nebyli.

Jak se vůbec mluví v Banátu? Jakou češtinou?  Domluvili jsme se úplně v pohodě. Občas nám řekli nějaké slovíčko, které bylo ze staré češtiny nebo z rumunštiny. Ale vše se dalo pochopit z kontextu ;-)

A co se týká pochoutek, které jsme ochutnali v Bígru. Opravdu jedna domácí lahůdka za druhá. Ochutnali jsme lilkovou pomazánku, zakusku (napůl omáčka - pomázanka a lečo), mamaligu (kukuřičná mouka svařená s vodou), domácí pálenku, domácí víno, domácí sýr, sarmale (masové závitku v listu zelí), dunajský candát, ciorbu de burta (dršťkovka), domácí škvarky a třešničky naložené v pálence. Mňam, mňam :-p

A jedeme dál :-)

Tak únava z Brašova nenastala. Byl to prostě úžasnej relax :-).
Týden uplynul jako voda a na řad přišla další akce. Vánoční firemní večírek ;-) To jsem si přece nemohl ujít. Takže i přes pracovní sobotu. Všechny aktivity a přípravy směřovali k onomu večírku. Vyrazili jsme taxíkem, protože jsme vůbec netušili, kde se ta párty koná. Měli jsme jen k dispozici adresu, kterou jsme pak ukázali taxikáři. Dovezl nás na místo, kteréé rozhodně nevypadalo, že by se tu měla konat nějaká párty a navíc pro celou firmu. Naštěstí tam byl chlapík, který nám ukázal směr :-).
Party se konala ve velkém sálu, kde byli 4 obsluhované stoly s pitím (na co jsme si mohli vzpomenout :-D ) + velký raut s různými dobrůtkami. Na úvod nám hráli vánoční koledy. Jakmile ředitel Sykes oficiální odstartoval párty, začaly se hrát normální párty hity. Z párty jsem se, "lehce" společensky unaven, dostal taxíkem v brzkých ranních hodinách :-D. Neděle proběhla ve formě odpočinku, nakupování a návštěvy klužských vánočních trhů. Docela pěkné!! Ale svařák nic moc. Tedy spíš nic. Bylo to doslova vařené víno bez jakéhokoli koření. Ale měli tu dvojnásobně velké trdelníky a byl vynikající :-D. Zároveň jsem ho používal jako rukavici, neboť trošku více promrzli a byli jsme rádi, že jsme dorazili zpátky do tepla.
Tohle byla psychická příprava na velmi náročný pracovní týden, kdy budu pracovat od desíti do devíti do večera. Takže předpokládám, že to ve zdraví přežiju ;-)

Brašov, Brašov, Brašov a taky hrad Bran...neboli po stopách samotného Drákuly!!

Po pracovním týdnu jsem si společně s Janinou dopřál výlet do krásného města Brašov a nedalekého strašidelného hradu Bran.

Tak ale začneme trošku popořádku, jak se to celé seběhlo. Brašov jsme měli v plánu už od samého začátku. A původně jsme chtěli jet již na začátku listopadu. Ale nějak to nedopadlo jelo se místo toho do Sibiu (viz předchozí článek :-) ) na jednodenní výlet. Odložili jsme to právě na tento víkend. Týden před tím jsem začal shánět spolucestující. Nakonec se přidala jen Janina :-) Objednali jsme si hostel Liberta Villa (dle hodnocení na Hosteworldu jeden z nejlepších) a taky vlak na zpáteční cestu. Místa v autobuse jsme si nerezervovali, neboť když jsme se dovolali, tak řekli, že máme zavolat v pondělí. Volali jsme tedy následující den a to nám řekli, že zarezervovat místo v autobuse lze jen den předem. Takže nakonec jsme čekali do pátku. A proč vlastně dva druhy dopravy? Spojení z Kluže do Brašova není úplně frekventované. Jedou dva autobusy a pět vlaků denně oběma směry. Takže na cestu tam jsme zvolili ranní mikrobus s odjezdem v 6:30. Ráno jsme dorazili na nádraží včas po minulém bloudění :-D A udělali jsme hodně dobře, že jsme si zarezervovali místa. Jednalo se totiž o mikrobus pro cca dvacet lidí. Cesta byla taková drkocavá :-D Tedy hlavně ze začátku. Ale co nás s Janinou nejvíc překvapilo, byla jedna malá kouzelná skládací židlička. Tu řidič vybalil, když bylo volné poslední místo, ale dva čekající cestující na dvě místa. Takže židličku umístil do chodbičky a jelo se pás nepás :-D. Autobus však nebyl dálkovým autobusem jako jsem zvyklý v Čechách, který staví jen ve velkých městech či významnějších zastávkách. Stavěli jsme docela často a brali jsme cestující z jednoho města do druhého. Pětihodinová cesta mi však nakonec uběhla překvapivě rychle. Janina jí téměř celou prospala, až na ty díry v silnici :-D. Dorazili jsme o cca 20 minut dříve. 

Pak jsme vyrazili hledat infocentra. Dle informací na internetu jsou v Brašově tři. Tak jsem se těšil, jak se budou prodírat haldou propagačních materiálů. Chyba lávky!!! První bylo hned u nádraží a spíš připomínalo trafiku než centrum pro turisty. Druhé jsme našli po cca třičtvrtěhodinovém přesunu do historického centra.

Jednalo se o íčko spojené s kavárnou. Avšak materiály byli k dispozici jen v rumunštině a pak ve francouzštině (ještě, že Janina francouzsky trošku umí). A personál toho o Brašově moc nevěděl. Doporučil nám jen dvě místa. Pročítáním francouzské brožurky jsme jich však našli mnohem více. Prošli jsme se třídou Republiky (již s vánoční výzdobou, samozřejmě :-D ) až na hlavní náměstí. Tam na nás zíral vánoční stromeček, ještě zhasnutý. A zavřené boudičky pro vánoční trh. Třetí informační centrum bylo sice zobrazeno na mapě. Ale ve skutečnosti tam byla jen cedule a nic jiného. Opravdu kde nic, tu nic! Město jsme si prošli sami přes Černý kostel (mimochodem hodně světlý :-D ), dvě bývalé strážní věže s krásnou vyhlídkou až k lanovce, která nás vynesla na kopec, na němž se nachází nápis BRASOV jako v Hollywoodu.

Tam jsme chytli západ slunce. Takže moc krásný zážitek. Bylo tam docela dost sněhu, takže jsme se dosti klouzali, hlavně tedy Janina :-). Pak jsme opět lanovkou sjeli dolů a promrzlí na kost jsme se začali shánět po hostelu. Ten jsme našli pomocí navigace a byli jsme ohromně rádi za krásně vytopený pokoj a teplý čaj. Dostali jsme pokoj pro šest, ale byli jsme tam úplně sami, což bylo super. Jediný další host byl nějaký japonský turista, kterého jsme potkali na schodech. Pak jsme vyrazili na večerní prohlídku města a také samozřejmě na véču. Dostali jsme velmi mnoho informací. Takže můžu říct, že to bylo nejlepší brašovské íčko EVER! Procházka byla velice příjemná. Centrum sice nebylo tak osvícené, ale stálo to také za to.
Druhý den jsme měli v plánu návštěvu hradu Bran nedaleko Brašova. Po snídani jsme se dostali na nádraží na autobus. Ten nás po 45 minutách vyhodili pod hradem. Zamířili jsme na něj. Hrad je pěkný. Je zde umístěna legenda o Drákulovi, ale ten zde nikdy nežil. Bram Stoker ho sem prostě přiřadil. Ale co říci. Krumlov je Krumlov :-D. Po prohlídce jsme zamířili zpátky do Brašova na oběd do hostelem doporučené restaurace Ciukas (čte se "čukaš"). Pak jsme ještě vylezli na nedalekou městskou pevnost. Vycvakli pár krásných pohledů na centrum a vrátili se do centra na kavíčku :-). Prošli jsme centrum a zamířili zpět na nádraží, kde na nás čekal vlak zpátky do Kluže. Když jsme se ptali na dopravu vlaků, tak nám bylo řečeno, že nám nedoporučují cestovat vlakem. Vlaky jsou drahé, špatná úroveň vagónů a hlavně prý neustálé zpoždění. Musím říct, že se nám nic z toho nestalo během naší cesty. Vše proběhlo v pořádku. Jediná vada na kráse byla rychlost. Ze začátku jsme se divili, proč cesta zpátky trvá sedm hodin. Po určité chvíli jsme to zjistili. Měli jsme vyhlídkovou cestu rumunskou krajinou, avšak bez vyhlídky, neboť jsme jeli nočním vlakem :-D. Do Kluže jsme dorazili včas a pak hurá taxíkem domů a spát, neboť už bylo pondělí od deseti hodin jsem už musel pracovat. 

AIESEC konfera a tak dále ;-)

Tak tyhle dva týdny jsem moc necestoval, ale taky jsem si je pořádně užil :-)

Docela překvapen jsem byl v úterý, kde jsem potkal svého pražského kolegu z AIESEC. Lukáš přijel do Kluže povídat o projektu Edison (ten se mimochodem hodně moc líbí :-D ) a samozřejmě se zúčastnil také akcí typu posezení u pivečka. Ještě aby ne, vždyť je to Čech ;-) Takže jsme probrali rozdíly mezi klužskou pobočkou a českými.
Už hodně dlouho jsem plánoval, že se zúčastním AIESEC konference, která se konala od čtvtku do neděle. Informace byly sice hodně kusé a původně tam se mnou mělo jet mnohem více lidí. Nakonec jsem jel naprosto sám, tedy z pohledu stážistů. Doprava nakonec byla úplně zadarmo!!! Ne, že bych nechtěl přispět. Ale oni nechtěli. Jel jsem s místními alumni (pro neznalé bývalí aktivní členové AIESEC). Mimochodem samí bývalí prezidenti :-D. Přijel jsem tam odpoledne. Zjistil jsem, že je regionální konference pro tři pobočky Kluž, Targu Mures a Sibiu. Já se tam zúčastnil pár debat. Aspoň nováčci museli zapojit angličtinu, což se jim určitě hodí do budoucna. Pak nastala večeře, což byl potřebný základ na párty, která následovala. Tak součástí párty byly samozřejmě rollcally (pozn. autora tance jednotlivých poboček) a také boat race (naše Topalki, i když trošičku jiné). Já se připojil k týmu, který byl z velké části z Targu Mures a také jedna členka byla z Kluže (jako já :-D ). Přes drobné klopýtnutí v úvodní kole, které jsem díky mě málem prohráli, jsme se dostali až do finále. To jsme však po velkém boji a čtyřech opakováních souboje prohráli. Ale účast ve finále dobrá, ne ;-) Radši nebudu konkretizovat v kolik jsem šel spát, ale brzo to rozhodně nebylo :-D Ráno jsem se ještě trošku zapojil do různých aktivit a pak po poledni jsem zamířil zpátky do Kluže.
To jsem pak ještě zašel s ostatními na už, dá se říct, klasickou odpolední nedělní kávičku s ostatními.
Následující víkend jsme byli pozváni na Language Course, který probíhal v pátek. Původně od sedmi, ale já jsem dělal do sedmi, takže se to přesunulo až na osmou. O co se jednalo? Učili jsem Rumuny naší kultuře, naším zajímavostem, našemu jazyku a tak dále ;-) Tedy nakonec jsem tam byl jen já a Lukáš, který to bral jako takové rozloučení s Kluží, neboť v sobotu pádil zpátky domů. A taky prezentoval George nějaké řecké zajímavosti. Úplně nečekaně akce skončila opět posezením v místním hospůdce :-D, kde jsme pokračovali ve výuce českých slovíček. A co se nejvíc líbilo? Pravděpodobně (podrobný marketingový průzkum jsem nedělal) hlášení z pražského metra :-D.
Sobotní dopoledne jsem vyrazil na nákup známek na centrální poštu. Už mi došly a budou potřeba. A centrální pošta je jediná, která má otevřeno i v sobotu dopoledne. Jsem chtěl na poště zamachrovat, tak jsem si vygooglil jak se řeknou známky, jejich počty a kam je chci posílat. Samozřejmě jsem to zmotal :-D Paní se docela divila, že jsem si řekl o padesát známek :-D Nakonec jsme se domluvili, tak mi vydala požadovaný počet. Zbytek soboty probíhal opět ve společném duchu. Naplánovali jsme si Pizza Evening, tentokráte u Janiny s Georgem doma. Byli pozváni i místní AIESECers, ale bohužel nemohli dorazit. Takže nakonec jsme se nadlábli jen čtyři. George nám dal totiž také košem. Se určitě bál, že bude muset jíst brokolici. Prohrál totiž sázku! Ale určitě ho to nemine. To mu neodpustíme ;-) Večer jsme strávili sledováním filmu a pak různých vtipných videí...
V neděli jsme poprvé zamířili nakupovat na místní trh. Opravdu luxus! Kam se hrabou české. Nechal jsem tam docela slušnou sumičku, ale určitě to ovoce a zeleninka budou stát za to :-p. Po nakupování nastal čas na kávičku. Pak jsme zamířili zpět. A já pak s Janinou opět pádil do bazénu, ale tentokrát do toho druhého. Vyráželi jsme později a ten bližší měl otevřeno jen do pěti. Ale jinak dobrý. Je to sice o trochu dražší. Ale za to na dvě hodiny. Takže vlastně levnější :-)

A příští týden se máte na co těšit! Vyrážíme po stopách Drákuly! Brašov a hrad Bran :-)

Pracovní sobota, fotbal a výlet do Sibiu :-)

Už jsem zase zpátky :-) Chvíli to trvalo, ale už pro vás píšu další kus mých zážitků ;-)

Ten první týden byl zvláštní tím, že jsem šel poprvý v sobotu do práce. Budu chodit minimálně jednou za měsíc. Co můžu říct o té pracovní sobotě? Občas více hovorů najednou, pak dlouho nic a pak zase nějaký hovor. Ale hlavně se mi chtělo odcházet o hodinu dřív. Nějak jsem si to blbě propočítal :-D 

Po práci následovalo opakování našich společných večeří. Janina s Georgem nakoupili a pak jsme večer opět vařili. Pro změnu jsme opět měli rybu :-D Tentokrát však lososa. Přílohu nám připravil Jirka. Jednalo se polentu opečenou na pánvi. Moc dobré!!! Stejně jako ten losos se koprovo-smetanovým sosem. Avšak nebyli jsme jen stážisti, připojil se k nám i Raul (ten, co vede oddělení příchozích stáží v Kluži). Škoda, že ostatní nemohli. Ale to napravíme příště. Večer jsem si moc užil :-)

Druhý týden jsme byl v očekávání první celé výplaty. Té jsme se dočkali až ve středu :-) V úterý jsme zavítali na aftermeeting s nováčky klužské pobočky. Musím říct, že jsme se do té hospody nevešli. Nováčků bylo opravdu hodně. Ale bylo to super vidět ty nové tváře, které vstoupili do AIESEC ;-)

Středa byla opět ve znamení plavání, kam jsem opět zamířili s Janinou. Stává se nám z toho tradice. Takže se ze mě začíná stávat znovu plavec. Rádi bychom chodili aspoň jednou týdně, nejlépe dvakrát :-) Mělo by to fungovat, tedy já v to pevně věřím.

Čtvrtek byl ve znamení pracovního teambuildingu. Juraj nám navrhnul, jestli bychom nešli společně na fotbal do Cluj Areny, kam jsem se chtěl rozhodně minimálně jednou podívat. Takže jsem neváhal a připojil se ke velké většině našeho týmu. Jednalo se o Evropskou ligu. Hrálo Targu Jiu [čti: targu žiu] a Fiorentina. Jen tak mimochodem Targu Jiu je od Kluže necelých 300 km. Ale neměli vhodný stadion, tak hráli u nás. Začátek jsme trošku zmeškali, bylo docela narváno. Docela dobrý zápas. Viděli jsme 3 góly. Targu Jiu sice prohrálo, ale bylo to na poslední chvíli. Velmi vtipné bylo komentování zápasu v českém (a slovenském) jazyce v hledišti plném Rumunů :-D Jinak Cluj Arena je velmi pěkný a moderní stadion (myslím, že říkali, že ho dokončili před dvěma roky).

No tenhle víkend jsme původně měli v plánu výlet do Brašova na Drákulu apod, ale nějak nám to nevyšlo z důvodu čekání na výplatu. Takže jsme přehodnotili situaci. Brašov jsme přesunuli na pozdější termín (Nebojte se, o ten vás nepřipravím ;-) ) Náhradní program byl následující. V sobotu zas nějakej shopping a pak plavání as usual.

V neděli jsme vyrazili v devět ráno do cca 170 km vzdáleného Sibiu. Cesta trvala něco přes 2 hodinky. Na úvod jsme chvíli bloudili a hledali, kde zaparkovat nejblíže centru. A po chvilce jsme samozřejmě uspěli ;-) Vyrazili jsme tedy poznávat Sibiu neboli Hermannstadt německy. Historické centrum je krásné a zachovalé. Určitě v tom má prsty i ocenění Evropské město kultury 2007, které rozvoji města zajisté pomohlo. Není to úplně jako Alba Iulia, kde se nachází jen bastion a toť vše. Tady je toho mnohem a je to krásně propojené. A dokonce tu mají i infocentra, což mi někdy v Rumunsku přijde jako zjevení. Právě v "íčku" jsme získali mapu města a také tipy, kam určitě zajít. Takže jsme si udělali takovou dvou-, tříhodinovou procházku zakončenou jedné restauraci na kávičce. Tam jsem také sepsal pohledy, které jsem mým přátelům slíbil. Co se týče pohledů, tak Rumunsko je velmi divná země. Shánějí se velmi špatně. Obvykle jsou jen na pár místech, což mi v turisticky zajímavých místech přijde jako velká škoda. Ale v Sibiu jsem našel :-) Tak jsem měl ohromnou radost ;-) V těch suvenýrech měli i slušný výběr. Takže se příjemci můžou na co těšit. Počasí nám přálo. Po teplé sobotě se sice lehce ochladilo a na výlet to pořád ještě šlo ;-) Cesta zpátky byla pohodová až na malé zdržení těsně před Kluží.

Prozatím je to ode mě. Už se těším na další výlety do Brašova a dalších turisticky zajímavých míst. 

První pracovni týden

Tak už to mám za sebou. První pracovní týden!!! No hlavně ze začátku to byl pořanej záhul. Vůbec jsem nestíhal. A teďka to už docela jde, i když se stále učím, a hodně toho ještě nevím. Ale určitě se to bude zlepšovat. Věřím tomu :-)

Jinak mimo práci týden probíhal spíš odpočinkově. Musel jsem si navyknout na jiný režim. Takže jsme se do víru velkoměsta jsem vyrazil jen jednou a to až v pátek a na chvíli.

V sobotu nás čekal výlet. Janina se domluvila s kolegou, že nás vezme autem na výlet k nějakým jezerům. Nakonec jsme jeli sami a dle vlastního uvážení. Takže jsme projeli kolem několika jezer. To první, u kterého jsme na chvilku zastavili se jmenovalo Tarnita. Mysleli jsme si, že se dostaneme ke břehu a uděláme několik skvělých fotek. Ale to se moc nepovedlo. Všechny přístupy ke břehu byly soukromé, proto jsme se vydali dál. A vlastně zapomněl jsem zmínit účastníky našeho výletu, já, Jirka, George a taky Janina (naše skvělá řidička). Naším dalším cílem bylo jezero Fantanele v národním parku Apuseni. Využili jsme tedy přímou cestu po místní lokální silnici. Ze začátku to byla dobrá volba, která se po vyjetí od první jezera změnila kličkovací manévry. Takhle rozbitou silnici jsem u nás ještě neviděl. Těm dírám se prostě někdy nešlo vůbec ani vyhnout. Přišlo nám, že byla i díra v díře nebo díra přes téměř celou silnici. Ale pomalým kličkovacím tempem jsme se přes ně dostali až k vytouženému jezeru Fantanele. Jezero bylo opravdu krásné i příroda. Jediné, co nám tam kazilo tento krásný pohled, byly všudypřítomné odpadky. Naštěstí ne v jezeře, ale na březích jich bylo přehršle. Cestu zpátky jsme z "kličkovacích důvodů" zvolili radši jinudy a to směrem na Belis a Huedin a pak hurá po E60 zpátky do Kluže.
Výlet to byl pěkný, určitě ho nějaký podobný zopakujeme. Určitě se můžete těšit :-)

Dneska jsem s Janinou opět zamířil do bazénu. Na začátku nastalo jedno menší překvápko. Během necelých dvou týdnu, co jsme tam nebyli, změnili návštěvní řád a všichni návštěvníci musí povinně nosit čepičku. Naštěstí se dala koupit, ale radši bych těch 20 lei utratil za něco jinýho ;-)
Pak jsme se ještě připojili k Jirkovi s Georgem na kafíčko v centru a pak hurá domů.

Tak zase příště :-)

Třetí, poslední tréninkový, týden :-)

Dle minulých zkušeností jsem si myslel, že budeme psát test z IT. Ale nestalo se tak :-) A hned v úterý nám začal další a poslední trénink zaměřený převážně na mobily a malé tablety, který vedla Ana Maria. Trénink spočíval v tom, že jsme dostali různé modely mobilů do ruky a zkoušeli si všechno prakticky :-) Takže docela zábava. Na to že jsem vůbec nebyl políben chytrými mobily, tak mi to šlo docela od ruky. Tento týden samozřejmě pokračovalo stínování našich kolegů. Ale ti už do nás začali rýpat, kdy už se do toho taky pustíme naostro. A ta osudná chvíle nastala v pátek, když jsme prošli i různými dalšími školeními, a posadili mě na linku. Měl jsem čtyři hovory. Docela hukot!!! Přišlo mi, že všechno, co jsem se za ty tři týdny naučil, mi okamžitě vypadlo. Ale prý se to bude zlepšovat dnem za dnem. Takže mám v pondělí na co těšit.

Protože mi ještě žádný mimo Kluž nevyšel, usilovně jsem se snažil, abych někam vyjel tento víkend. Na sobotu jsem se domluvil s Janinou na výletu do Alba Iulia. Takže vyrazili ráno na autobusové nádraží, které je mimochodem na druhém konci města. Ale jeho přesnou polohu jsme neznali, neboť jsme oba měli problémy s internetem, tak jsme byli rádi, když jsme věděli, kdy to jede. Dorazili jsme k vlakovému nádraží a autobusové (Fany) mělo být někde za vlakovým, ale vůbec jsme netušili, jak přejít koleje. Několikrát jsme se zeptali (bohužel nikdo z nich nemluvil anglicky), ale nakonec jsme to našli včas. Avšak ten bus, kterým jsme chtěli jet byl minibus. A protože tam byl u něj takovej velkej chumel lidí, tak jsme se tam nevešli. Naštěstí jel další autobus za 45 minut z druhého nádraží (Beta), které se k naší velké radosti nacházelo hned vedle. Po dvou hodinách jsme dorazili do Alba Iulia a začali jsme hledat historické centrum a také informační centrum, kde bychom získali nějaké informace. Dostali jsme se sice do nějaké centra, ale historické zrovna nebylo. A když jsme se zeptali po "íčku", tak říkali, že tu nic takového neexistuje. Při hledání něčeho zajímavého jsme úplnou náhodou objevili to správné centrum, které se skládalo z moderní pěší zóny a historického bastionu plného krásných budov.

Zpátky jsme dorazili před osmou hodinou. Ale dosti jsme se báli, jestli vůbec dorazíme. Náš autobus měl v kopcích docela velké problémy, téměř všechno nás předjíždělo. Nakonec jsme dorazili a k naší radosti řidič zastavoval i na ulici, kde bydlíme. Takže jsme nemuseli přecházet celé město zpátky.

Druhý týden nastal

Druhý týden bych shrnul následovně. V práci jsme dostali test z audia-videa. Naštěstí jsme mohli využívat své poznámky, které jsme si během tréninku dělali. Navíc jsme psali odpovědi v češtině. A výsledek? Žádný. Tento test byl jen pro kontrolu pro trenéra, že jsme to, co nás učila, pochopili správně.

V úterý se k nám přidali další noví zaměstnanci z toho jeden stážista přes AIESEC, George z Řecka (to je řecké jméno si nepamatuju a stejně chce, abychom mu říkali George). Náš trénink pokračoval přes ledničky a pračky s Dianou až po IT produkty s novým trenérem, jehož jméno si nemůžu za boha zapamotovat :-D IT, to byste všichni čekali počítače, tablety apod. Samozřejmě to taky, ale my se hlavně zaměřovali na tiskárny a to pořádně :-) Už tedy přesně znám proces tisku :-D Zbytek IT nás čeká v pondělí.

Víkend proběhl ve formě procházek po městě a na nákup. Stále totiž bylo hodně věcí, které člověk potřebuje k normálnímu fungování a taky k jedné společné večeři stážistů. Dostali jsme chuť na rybu, tak jsme si jí taky udělali. Nebyla to sice mořská, jen obyčejný pstruh. Ale moc jsme si na něm pochutnali. Sešli jsme se všichni přítomní stážisti v Kluži a to Jirka, Janina, George a já. Určitě takový večer zopakujeme. Byla to velká sranda :-) Např. jak Janina pitvala rybu :-D

V neděli jsem šel společně s Janinou vyzkoušet moji dávnou lásku a to plavání. Bazény jsou tu dva, tak jsme vyrazili do toho prvního, který jsme našli. Přišli jsme tam akorát včas, protože bylo hodinu před zavíračkou. (To však jsme však na internetu nenašli). Ale plavání jsme si užili, bylo tam docela málo lidí. Ale byli jsme ukrutně unavení.

První týden za mnou!!!

Úterkem nám začal trénink, který bude probíhat 3 týdny a zahrne téměř všechny produkty společnosti Samsung, pro kterou Sykes dělá outsourcing zákaznické linky.

První týden nás čekalo audio-video, tedy především televize. Spolu se mnou a Jirkou se dále účastnili Řek Kostas a Portugalka Camilla a celé to vedla Diana, jež je Maďarka, ale umí česky i rumunsky. Trénink byl velmi zajímavý. Vůbec jsem netušil, že televize mají tolik funkcí a co všechno se s nimi dá dělat. Teď nás čeká ještě test v pondělí a mělo by to být v pohodě. A téměř po každém tréninku jsme šli stínovat naše české kolegy, což se bude opakovat pravidelně po dobu tří týdnů. 

Den však v úterý neskončil. Večer nás čekalo dořešení všech smluv okolo našeho bydlení, kdy přijela paní domácí se synem a jeho přítelkyní. Přivezli nám stolek, který jen tak mimochodem hned rozbili :-D, a taky záclony. Se vším nám pomáhal Mihai, jenž nám tohle bydlení i zařídil, což bylo docela těžké v době, kdy začíná semestr. 

Pak jsme pelášili taxíkem (jsou tu ohromně levné) na AIESEC meeting, kam  jsme byli pozváni. Tam jsme se poprvé sešli s dalšími stážisty. Někteří byli téměř na odjezdu a někteří přijeli do Kluže stejně jako my. A to hlavně Janina z Německa, která však pracuje v jiné firmě. Také jsme byli představeni místní AIESECers, např. formou jazykového testu :-D Poté následoval meeting v nedalekém baru, kde sice měli Staropramen, ale vyráběný v Rumunsku. Takže to nebyl náš originál. Co nás s Jirkou překvapilo, že jsme odcházeli téměř poslední z naší skupiny a to jsme si říkali, že půjdeme mezi prvními, když zítra musíme do práce. 

Zpátky jsme si troufli pěšky a trefili jsme, sice s mírnou oklikou, ale trefili :-D

Během dalších večerů jsme snažili zařídit internet, ale to je kapitola sama o sobě, kterou shrnu, až ho budeme mít definitivně. 

V pátek jsem vyrazil společně s ostatními AIESECers do klubů. Poznal jsem dva a docela zajímavé. Ale už si začínám všímat, že stárnu. Začíná mi vadit ty naplno puštěné repráky :-D

O víkendu jsme zamířili na prohlídku historického centra a to hned dvakrát. Nejdřív samostatně s Jirkou v sobotu a pak v neděli po nákupech chybějících věcí s Janinou a ostatními AIESECers. Vyrazili od jedné katedrály ke druhé (jedna katolická a druhá ortodoxní) a pak také na vrchol místního kopce, ze kterého je krásný výhled na město.

Také jsme dostali nečekanou nabídku na večerní představení, sice v rumunštině, ale s titulky. Ty však občas vynechávali, tak jsme si museli leccos domýšlet ;-) Ale bylo to docela pěkné :-)

První dny v Kluži

V sobotu jsme dorazil do Kluže, unaveně jsem padl do postele a usnul jako špalek.

V neděli jsme byli domluvení s Raulem (ten hlavní, kdo má v AIESEC Cluj Napoca na starost stážisty), že se sejdeme a on nám ukáže město. Den se povedl, svítilo sluníčko. Sešli jsme však se až odpoledne. A během toho jsme si vyzkoušeli cestu do práce a zpět. Bydlíme totiž na jihu města, cca 1,5 km od Sigma Centre, kde sídlí společnost Sykes.
S Raulem jsme si prohlédli město, opravdu krásné. Historické centrum a také krásný park na odpočinek. Zároveň jsme také podepsali smlouvy, že tu budeme pobývat minimálně 6 měsíců.

Co jsem zaznamenal a moc se mi nelíbilo, bylo kouření v restauracích a barech. Sice tu platí stejný zákon jako u nás, že provozovatel musí označit svou provozovnu, jestli je kuřácká nebo nekuřácká. Ale aktuálně tu vyhrávají kuřáci :-/

Další den v pondělí nás čekal nástup do práce. Předchozí den nás navnadil, že bude krásné teplé počasí. Avšak chyba lávky. Začala být docela velká zima, takže jsem hned vytasil zimní bundu, se kterou počítal až tak v listopadu. Nevýhodou také byl déšť, který z již tak špatného "chodníku" do práce (prostě to je tankodrom) udělal slušnou zablácenou cestu. Takže boty hned zašpiněné.

Protože to byl můj první pracovní den, náležitě jsem se oblékl. Došli jsme na recepci, kde jsme se po chvíli seznámili s Iulií, HR specialistkou, jež s námi dělala pohovory. Pak nás společně s cca 25 Rumuny odvedli do místnosti, která se stala naším sídlem pro tento den. Sice nám Andrea řekla, že se bude pravidelně střídat rumunštinu s angličtinou. To však fungovalo jen krátce. Pak to sklouzlo k delším rumunským monologům a krátkým anglickým, které byly výhradně pro nás. Podepsali jsme, co se dalo, a pak jsme vyrazili na obhlídku společnosti. Když se podíváte na jakýkoli americký film, kde se ukazují pracovníci velkých společností, tak tady v Sykes byste našli to samé. Možná jen mladší osazenstvo :-) Zároveň jsme se seznámili i naší československou linkou.

Pak jsme opět zamířili do města si zařídit rumunské SIMky. A velmi nás potěšili místní ceny, ve srovnání s ČR opravdový luxus. Jsou tam zahrnuty i mezinárodní minuty, takže jsem to samozřejmě hned vyzkoušel :-)

Cesta tam!!!

Původně jsem sice počítal s vlakem, protože mi dle mých propočtů vycházel nejlevněji. Ale nastala změna! V emailu, ve kterém mi oznamovali, že jsem byl přijat, bylo ještě jedno jméno. A to mého spolubydlícího Jirky. Ten mi napsal, že ho do Kluže vezme jeho táta autem, jestli se nechci přidat. Tak jsem se přidal :-)

Cesta pro mě začínala velmi brzo ráno, abychom to samozřejmě všechno stihli :-) Jeli jsme přes 12 hodin přes Slovensko a Maďarsko. Během dne svítilo sluníčko, takže se jelo docela pohodově. Největší komplikace během cesty nastala v Budapešti, kde jsme se dostali do zácpy. Zrovna tam opravovali Erzsébet Híd (most), takže tam byly opravdu velké kolony. Další, ale menší problém nastal v Debrecínu, kde jsme prostě a jednoduše zabloudili. Cestu jsme našli až po delší chvíli. Pak na hranice a už jsme byli v Rumunsku. Přechod jsme si vybrali (tedy spíš, který jsme objevili jako první) menší, takže jsme hned poznali rumunský venkov. Velmi zajímavé :-) Povozů s koňmi bylo docela dost. Prvním velkým městem bylo Zalau a po něm jsme si to už frčeli po docela kvalitních silnicích směr Cluj Napoca, jak je oficiální název města.

Do Kluže jsme dorazili více než hodinovým zpožděním (ach ta Budapešť :-D ). Po chvilce hledání jsme vyzvedli Mihaie, kterým nám zařídil ubytování, a pak já si vyzvedával peníze, abychom zaplatili všechny ty poplatky. A pak do bytu, který jsme trefili až na druhý pokus, tedy tu správnou ulici.

Byt je v pohodě. Je to 2+1 (nebo spíš kk). Nájem si dělíme napůl s Jirkou, takže by nám mělo zbývat ještě dost peněz na cestování a zábavu.

Stručný úvod aneb jak to všechno začalo!

Zdravím všechny čtenáře tohoto blogu. Jmenuju se Jirka Novák a jsem absolventem Jihočeské univerzity. Než hodlám na český pracovní trh, rád bych získal nějaké zkušenosti v zahraničí a to s pomocí mé domovské organizace AIESEC. Přestože mi to trvalo trošku déle, stáž jsem našel a to v rumunské Kluži ve společnosti Sykes. Jednání jak s místní pobočkou AIESEC, tak i s firmou Sykes bylo velmi rychlé, proto už se těším, jaké to tam bude :-)

A vy se máte, na co těšit, já se tam rozhodně nudit nehodlám ;-)