Třetí, poslední tréninkový, týden :-)

Dle minulých zkušeností jsem si myslel, že budeme psát test z IT. Ale nestalo se tak :-) A hned v úterý nám začal další a poslední trénink zaměřený převážně na mobily a malé tablety, který vedla Ana Maria. Trénink spočíval v tom, že jsme dostali různé modely mobilů do ruky a zkoušeli si všechno prakticky :-) Takže docela zábava. Na to že jsem vůbec nebyl políben chytrými mobily, tak mi to šlo docela od ruky. Tento týden samozřejmě pokračovalo stínování našich kolegů. Ale ti už do nás začali rýpat, kdy už se do toho taky pustíme naostro. A ta osudná chvíle nastala v pátek, když jsme prošli i různými dalšími školeními, a posadili mě na linku. Měl jsem čtyři hovory. Docela hukot!!! Přišlo mi, že všechno, co jsem se za ty tři týdny naučil, mi okamžitě vypadlo. Ale prý se to bude zlepšovat dnem za dnem. Takže mám v pondělí na co těšit.

Protože mi ještě žádný mimo Kluž nevyšel, usilovně jsem se snažil, abych někam vyjel tento víkend. Na sobotu jsem se domluvil s Janinou na výletu do Alba Iulia. Takže vyrazili ráno na autobusové nádraží, které je mimochodem na druhém konci města. Ale jeho přesnou polohu jsme neznali, neboť jsme oba měli problémy s internetem, tak jsme byli rádi, když jsme věděli, kdy to jede. Dorazili jsme k vlakovému nádraží a autobusové (Fany) mělo být někde za vlakovým, ale vůbec jsme netušili, jak přejít koleje. Několikrát jsme se zeptali (bohužel nikdo z nich nemluvil anglicky), ale nakonec jsme to našli včas. Avšak ten bus, kterým jsme chtěli jet byl minibus. A protože tam byl u něj takovej velkej chumel lidí, tak jsme se tam nevešli. Naštěstí jel další autobus za 45 minut z druhého nádraží (Beta), které se k naší velké radosti nacházelo hned vedle. Po dvou hodinách jsme dorazili do Alba Iulia a začali jsme hledat historické centrum a také informační centrum, kde bychom získali nějaké informace. Dostali jsme se sice do nějaké centra, ale historické zrovna nebylo. A když jsme se zeptali po "íčku", tak říkali, že tu nic takového neexistuje. Při hledání něčeho zajímavého jsme úplnou náhodou objevili to správné centrum, které se skládalo z moderní pěší zóny a historického bastionu plného krásných budov.

Zpátky jsme dorazili před osmou hodinou. Ale dosti jsme se báli, jestli vůbec dorazíme. Náš autobus měl v kopcích docela velké problémy, téměř všechno nás předjíždělo. Nakonec jsme dorazili a k naší radosti řidič zastavoval i na ulici, kde bydlíme. Takže jsme nemuseli přecházet celé město zpátky.