pondělí 31. března 2014

Už jsem doma...budeš mi chybět Kluži!!!

Šest měsíců uteklo jako voda a moje rumunské dobrodružství je u konce.
Po mém výletě jsem léčil moje nachlazení a pak nastaly poslední dny mého rumunského pobytu.
Snažil jsem si je samozřejmě užít. Takže jsem například navštívil místní botanickou zahradu, která je spíše botanickým parkem. Navíc jsem tam nebyl v období, kdy tam všechno kvete. Další důvod k návratu :-)
V práci jsem si užíval poslední zákazníky. Samozřejmě jsem chytnul opět i ty velmi inteligentní, takže srandy bylo ke konci také hodně :-D
Moje drazí kolegové mě potěšili drobnými dárečky, novými plavkami (moje současné se jim nelíbili, vůbec netuším proč :-D ) a kouzelným žabákovým ručníkem ;-) Děkuju moc :-) A následně jsme společně vyrazili do víru velkoměsta!
V sobotu nastal uklízecí den. Byt jsme uklidili tak, že dle našeho názoru byl čištější než při našem příjezdu :-D Následně jsme se rozloučili s majitelem.
Navíc můj poslední večer v Kluži pro mě moje bulharská kolegyně Boryanka připravila překvápko a to bulharskou večeři. Studená polévka a musaka :-p Mňam a благодаря!
Pak jsem pelášil na byt, vyzvednout věci, vzal jsem si taxíka a nasedl na vlak směr Budapešť. Vlak měl sice zpoždění, ale to nevadilo. Aspoň jsem nečekal v Budapešti tak dlouho na vlak do Prahy. Tam si mě vyzvedli naši a jelo se domů!

Už jsem tedy v ČR a těším se na další dobrodružství :-)

čtvrtek 13. března 2014

Velký okruh Rumunskem!!!

Celkem 1940 kilometrů, z toho 863 vlakem a 1077 autobusem. Samozřejmě nesmím zapomenout na nachozené kilometry, těch bylo taky dost :-D. To je taková základní statistika z mého velkého okruhu Rumunskem, na který jsem se během své dovolené vydal. A moc se mi tam líbilo. Tak ale začnu hezky od začátku. Třetího března ráno jsem se vydal na vlakové nádraží v Kluži, kde na mě čekal vlak směřující do Aradu, mé první zastávky. Město je hlavně zajímavé svou Revoluční třídou (Boulevardul Revolutiei), na které se nachází téměř vše, co si může návštěvník města prohlédnout. Nejvíc mě tam zaujala místní radnice, která byla opravdu krásná. Škoda, že nepouštěli nahoru na věž, tam by byl bájový výhled ;-). Počasí mi totiž docela přálo! Ne že by bylo vedro, ale bylo přiměřeně teploučko :-).
Piata Victorei v Timisoaře
Během pozdního odpoledne jsem vláčkem přesunul do Timisoary, která je nedaleko. Při hledání hostelu jsem lehce zabloudil, ale nakonec jsem Downtown Hostel objevil. Večer jsem si ještě prošel nejbližší okolí hostelu, který je vyloženě v srdci Timisoary a zalehl do peřin. Musím říct, že se mi hostel velmi líbil. Velmi pěkný a velice příjemný personál. Andrea byla velmi ochotná mi poradit a pomoci s čímkoli. Druhý den ráno jsem vyrazil do víru Timisoary, samozřejmě nejdříve jsem se posilnil vydatnou snídaní. Město je opravdu velmi zachovalé a velmi krásné. Nachází se tu i několik krásných parků. V létě to tu musí být prostě boží!!! Ono i je, s tím počtem katedrál a kostelů (ale to je v celém Rumunsku) ;-). Jedinou kaňkou byly rekonstrukce několika hlavních památek. Ale co bych chtěl, když tam přijíždím mimo hlavní sezónu :-D.
Následoval přesun vlakem do hlavního města Rumunska, do Bukurešti a zároveň do velké zimy, která se mi stala osudnou (časem se dozvíte proč). Celé dva dny sršelo, foukal silný mrazivý vítr. Aktuálně asi největším tahákem Bukurešti není nějaká starobylá památka, ale dosti nová věc a to Palác Parlamentu. Ten si nechal postavit komunistický vládce Rumunska Nicolae Ceausescu ke konci své vlády (to tehdá ještě nevěděl) a ani ji nestihl dostavět. Byl jsem uvnitř, prohlídl jsem si však pouhých sedm procent celé budovy, která je opravdu monumentální. Smutné je, že kvůli její výstavbě a dalších přilehlých tříd byla srovnána se zemí velká část historické Bukurešti. Naštěstí některé kostely byly přesunuty (jako u nás v Mostě). Dle světového měřítka je to druhá největší administrativní budova (hned po Pentagonu). Na úvod bylo nutné projít velmi důkladnou prohlídkou, jako letišti. Všechny místnosti, které jsem viděl, jsou velmi zdobené (někdy mi to připomínalo zámecké interiéry, ale ve velkém). Velikost je taky ohromná, ale zároveň je zde velmi malé využití. Mezi zajímavosti patří, že celá budova postavena výhradně Rumuny a s jednou výjimkou z rumunských surovin. Dále nám ukazovali tři tuny vážicí koberec, který naposledy rozbalovalo 35 lidí, jestli si dobře pamatuju. Jak dlouho jim to trvalo se průvodce nezmiňoval. Naštěstí ještě nějaké pozůstatky hlubší historie v Bukurešti zůstaly. Jedná sice většinou o maximálně devatenácté století, ale také velmi zajímavé.
V Caru cu Bere
Mě velmi zaujala vyhlášená restaraurace Caru cu Bere. Navštívil jsem a atmosféra je tam naprosto dokonalá a úroveň cen za kvalitu byla více než přiměřená. Opravdu jsem si to tam užil. Mňam! A protože se Bukurešť chtěla podobat Paříži, tak tu mají i Vítězný Oblouk (Arcul de Triumf). Nemůžu srovnávat s originálem, ale hezký je :-). Co se týče ubytování, tak v Bukurešti jsem surfoval na gauči u jedné velmi milé slečny, která se vším ochotně pomohla a poradila i přes to, že musela chodit do práce. Za to jsem Oaně moc vděčný :-).
Mojí další destinací byla Constanta. Něco vám to říká, co? Ano, je to černomořský přístav. Takže první místo, kam jsem po cestě autobusem vyrazil, byla samozřejmě pláž. Ale protože počasí byla stejné jako v Bukurešti a spíš foukalo ještě víc díky tomu, že jsem byl na pobřeží, tak jsem se rozhodně nekoupal. Naprosto super však byla procházka po liduprázdné pláži. V Constantě jsem moc zajímavých památek nenašel a bohužel většina atraktiv
it je otevřena až v letní sezóně, takže jsem lehce ostrouhal. Ale s tím jsem počítal.
Večer jsem se proto přesunul busem do Tulcei (čti Tulči :-p ). Během cesty jsem se seznámil se studentkou univerzity v Constantě, která cestovala na víkend domů. Ta mě pak i vzala autem do mé ubytovny, kde jsem přečkal noc. Bohužel se mi však spustilo silné nachlazení, které mě donutilo k přehodnocení mých plánů.
Třída Stefan cel Mare si Sfanta
Takže místo do Dunajské delty jsem zamířil autobusem do Iasi, hlavního města Moldávie (ne Moldavské republiky) :-). I přes nachlazení jsem si Iasi prošel. Moc hezké město se zajímavým historickým centrem. Na třídě Stefan cel Mare si Sfantu se nachází několik krásných ortodoxních kostelů, národní divadlo, radnice a také Palác kultury. To je ohromný palác, který byl však z důvodu rekonstrukce uzavřen. Hlídač mi umožnil se podívat jen do vstupní hala a na schodiště. Ale i tak to stálo za to! Ty vitráže byly opravdu moc pěkné ;-). Pak jsem ještě objevil jeden klášter, opravený z evropských peněz.
A pak poslední den jsem si přivstal, abych chytnul jeden ze dvou autobusů jedoucí přímo do Kluže. Devítihodinová cesta byla úmorná, ale přežil jsem. Teď už je vylehávám nachlazení, abych ho mě co nejdřív z krku ;-).

A hodnocení celého výletu? Super, super, super!!! Jsem opravdu rád, že jsem jel :-).