Banátské Vánoce :-)

Přišlo naprosto nečekaně a znenadání! Ale Vánoce jsem trávil v Bígru :-). Pro neznalé se jedná o oblast Banát, která obydlena českou menšinou. A jak jsem se tam dostal. Byl jsem společně s kolegy Jirkou a Adamem pozván Šteffi, naší kolegyní, pro níž je Banát domovem.

Vyráželi jsme už v pondělí třiadvacátého po práci, protože je to trošku dálka. Nedaleko přirozené hranice se Srbskem, Dunajem. Cesta trvala cca sedm hodin. Takže jsme do Bígru dorazili asi v půl čtvrté. Cesta byla velmi zábavná :-) Hlavně ke konci! Z Oršavy vede hlavní silnice podél Dunaje a funguje to tam na principu: normální silnice - tankodrom - normální silnice :-D. Opravdu! Jedete v klidu a z ničeho nic je tam dvousetmetrový úsek plný děr a výmolů. Avšak nejlepší byla poslední čast cesty! Z hlavní silnice jsme odbočili na jedinou přístupovou cestu do Bígru, což je 17-kilometrový úsek polní cesty. Nevím, jestli jsem někdy v životě jel po tak dlouhé polní cestě bez možnosti odbočení. Ale jednou to přijít muselo :-D.
V půl čtvrté jsme byli uvítání maminkou Šteffi a vyhřátým pokojíčkem. Ulehli jsme a okamžitě usnuli.

Ráno, tedy spíš až k poledni :-D, jsme se probudili do Štědrého dne. Po snídani jsme vyrazili s Rexíkem na procházku po okolí. Bylo krásné nevánoční počasí. Svítilo sluníčko a bylo teplo. Prošli jsme vesnici od jednoho konce ke druhému. Rexík prohnal několik koček :-D Pak jsme šli najít signál, tedy spíš Šteffi. Náš (Orange) tady rozhodně není. Pak jsme ještě navštívili jednu z mnoha babiček a vrátili se zpátky na Štědrovečerní večeři, candáta s mamaligou. Večer jsme pak dorazili na předpůlnoční mši, navštívili místní hospůdku a hurá na kutě.
Další den jsme dostali tip na návštěvu Železných vrat, což jedna z velkých přehrad na Dunaji. Cestou tam vypadalo počasí, že něco uvidíme. Ale čím víc jsme se přibližovali, tím víc bylo mlhavo. Takže jsme ze Železných vrat viděli naprostý kulový. Během cesty jsme se také podívali na Decebal, což je obličej vytesaný do skály (tady už vidíte kus té mlhy). Tam jsme se najedli ve stylové restauraci a pelášili zpět do Bígru. Dorazili jsme již na večer a čekala nás večeře a pak sledování vánočních pohádek.
Poslední den jsme vyráželi hned po pozdní snídani zpátky do Kluže, abychom tam dorazili nějak v pohodě. Další den byl totiž pracovní, z čehož jsme moc nadšení nebyli.

Jak se vůbec mluví v Banátu? Jakou češtinou?  Domluvili jsme se úplně v pohodě. Občas nám řekli nějaké slovíčko, které bylo ze staré češtiny nebo z rumunštiny. Ale vše se dalo pochopit z kontextu ;-)

A co se týká pochoutek, které jsme ochutnali v Bígru. Opravdu jedna domácí lahůdka za druhá. Ochutnali jsme lilkovou pomazánku, zakusku (napůl omáčka - pomázanka a lečo), mamaligu (kukuřičná mouka svařená s vodou), domácí pálenku, domácí víno, domácí sýr, sarmale (masové závitku v listu zelí), dunajský candát, ciorbu de burta (dršťkovka), domácí škvarky a třešničky naložené v pálence. Mňam, mňam :-p

A jedeme dál :-)

Tak únava z Brašova nenastala. Byl to prostě úžasnej relax :-).
Týden uplynul jako voda a na řad přišla další akce. Vánoční firemní večírek ;-) To jsem si přece nemohl ujít. Takže i přes pracovní sobotu. Všechny aktivity a přípravy směřovali k onomu večírku. Vyrazili jsme taxíkem, protože jsme vůbec netušili, kde se ta párty koná. Měli jsme jen k dispozici adresu, kterou jsme pak ukázali taxikáři. Dovezl nás na místo, kteréé rozhodně nevypadalo, že by se tu měla konat nějaká párty a navíc pro celou firmu. Naštěstí tam byl chlapík, který nám ukázal směr :-).
Party se konala ve velkém sálu, kde byli 4 obsluhované stoly s pitím (na co jsme si mohli vzpomenout :-D ) + velký raut s různými dobrůtkami. Na úvod nám hráli vánoční koledy. Jakmile ředitel Sykes oficiální odstartoval párty, začaly se hrát normální párty hity. Z párty jsem se, "lehce" společensky unaven, dostal taxíkem v brzkých ranních hodinách :-D. Neděle proběhla ve formě odpočinku, nakupování a návštěvy klužských vánočních trhů. Docela pěkné!! Ale svařák nic moc. Tedy spíš nic. Bylo to doslova vařené víno bez jakéhokoli koření. Ale měli tu dvojnásobně velké trdelníky a byl vynikající :-D. Zároveň jsem ho používal jako rukavici, neboť trošku více promrzli a byli jsme rádi, že jsme dorazili zpátky do tepla.
Tohle byla psychická příprava na velmi náročný pracovní týden, kdy budu pracovat od desíti do devíti do večera. Takže předpokládám, že to ve zdraví přežiju ;-)

Brašov, Brašov, Brašov a taky hrad Bran...neboli po stopách samotného Drákuly!!

Po pracovním týdnu jsem si společně s Janinou dopřál výlet do krásného města Brašov a nedalekého strašidelného hradu Bran.

Tak ale začneme trošku popořádku, jak se to celé seběhlo. Brašov jsme měli v plánu už od samého začátku. A původně jsme chtěli jet již na začátku listopadu. Ale nějak to nedopadlo jelo se místo toho do Sibiu (viz předchozí článek :-) ) na jednodenní výlet. Odložili jsme to právě na tento víkend. Týden před tím jsem začal shánět spolucestující. Nakonec se přidala jen Janina :-) Objednali jsme si hostel Liberta Villa (dle hodnocení na Hosteworldu jeden z nejlepších) a taky vlak na zpáteční cestu. Místa v autobuse jsme si nerezervovali, neboť když jsme se dovolali, tak řekli, že máme zavolat v pondělí. Volali jsme tedy následující den a to nám řekli, že zarezervovat místo v autobuse lze jen den předem. Takže nakonec jsme čekali do pátku. A proč vlastně dva druhy dopravy? Spojení z Kluže do Brašova není úplně frekventované. Jedou dva autobusy a pět vlaků denně oběma směry. Takže na cestu tam jsme zvolili ranní mikrobus s odjezdem v 6:30. Ráno jsme dorazili na nádraží včas po minulém bloudění :-D A udělali jsme hodně dobře, že jsme si zarezervovali místa. Jednalo se totiž o mikrobus pro cca dvacet lidí. Cesta byla taková drkocavá :-D Tedy hlavně ze začátku. Ale co nás s Janinou nejvíc překvapilo, byla jedna malá kouzelná skládací židlička. Tu řidič vybalil, když bylo volné poslední místo, ale dva čekající cestující na dvě místa. Takže židličku umístil do chodbičky a jelo se pás nepás :-D. Autobus však nebyl dálkovým autobusem jako jsem zvyklý v Čechách, který staví jen ve velkých městech či významnějších zastávkách. Stavěli jsme docela často a brali jsme cestující z jednoho města do druhého. Pětihodinová cesta mi však nakonec uběhla překvapivě rychle. Janina jí téměř celou prospala, až na ty díry v silnici :-D. Dorazili jsme o cca 20 minut dříve. 

Pak jsme vyrazili hledat infocentra. Dle informací na internetu jsou v Brašově tři. Tak jsem se těšil, jak se budou prodírat haldou propagačních materiálů. Chyba lávky!!! První bylo hned u nádraží a spíš připomínalo trafiku než centrum pro turisty. Druhé jsme našli po cca třičtvrtěhodinovém přesunu do historického centra.

Jednalo se o íčko spojené s kavárnou. Avšak materiály byli k dispozici jen v rumunštině a pak ve francouzštině (ještě, že Janina francouzsky trošku umí). A personál toho o Brašově moc nevěděl. Doporučil nám jen dvě místa. Pročítáním francouzské brožurky jsme jich však našli mnohem více. Prošli jsme se třídou Republiky (již s vánoční výzdobou, samozřejmě :-D ) až na hlavní náměstí. Tam na nás zíral vánoční stromeček, ještě zhasnutý. A zavřené boudičky pro vánoční trh. Třetí informační centrum bylo sice zobrazeno na mapě. Ale ve skutečnosti tam byla jen cedule a nic jiného. Opravdu kde nic, tu nic! Město jsme si prošli sami přes Černý kostel (mimochodem hodně světlý :-D ), dvě bývalé strážní věže s krásnou vyhlídkou až k lanovce, která nás vynesla na kopec, na němž se nachází nápis BRASOV jako v Hollywoodu.

Tam jsme chytli západ slunce. Takže moc krásný zážitek. Bylo tam docela dost sněhu, takže jsme se dosti klouzali, hlavně tedy Janina :-). Pak jsme opět lanovkou sjeli dolů a promrzlí na kost jsme se začali shánět po hostelu. Ten jsme našli pomocí navigace a byli jsme ohromně rádi za krásně vytopený pokoj a teplý čaj. Dostali jsme pokoj pro šest, ale byli jsme tam úplně sami, což bylo super. Jediný další host byl nějaký japonský turista, kterého jsme potkali na schodech. Pak jsme vyrazili na večerní prohlídku města a také samozřejmě na véču. Dostali jsme velmi mnoho informací. Takže můžu říct, že to bylo nejlepší brašovské íčko EVER! Procházka byla velice příjemná. Centrum sice nebylo tak osvícené, ale stálo to také za to.
Druhý den jsme měli v plánu návštěvu hradu Bran nedaleko Brašova. Po snídani jsme se dostali na nádraží na autobus. Ten nás po 45 minutách vyhodili pod hradem. Zamířili jsme na něj. Hrad je pěkný. Je zde umístěna legenda o Drákulovi, ale ten zde nikdy nežil. Bram Stoker ho sem prostě přiřadil. Ale co říci. Krumlov je Krumlov :-D. Po prohlídce jsme zamířili zpátky do Brašova na oběd do hostelem doporučené restaurace Ciukas (čte se "čukaš"). Pak jsme ještě vylezli na nedalekou městskou pevnost. Vycvakli pár krásných pohledů na centrum a vrátili se do centra na kavíčku :-). Prošli jsme centrum a zamířili zpět na nádraží, kde na nás čekal vlak zpátky do Kluže. Když jsme se ptali na dopravu vlaků, tak nám bylo řečeno, že nám nedoporučují cestovat vlakem. Vlaky jsou drahé, špatná úroveň vagónů a hlavně prý neustálé zpoždění. Musím říct, že se nám nic z toho nestalo během naší cesty. Vše proběhlo v pořádku. Jediná vada na kráse byla rychlost. Ze začátku jsme se divili, proč cesta zpátky trvá sedm hodin. Po určité chvíli jsme to zjistili. Měli jsme vyhlídkovou cestu rumunskou krajinou, avšak bez vyhlídky, neboť jsme jeli nočním vlakem :-D. Do Kluže jsme dorazili včas a pak hurá taxíkem domů a spát, neboť už bylo pondělí od deseti hodin jsem už musel pracovat.