Banátské Vánoce :-)

Přišlo naprosto nečekaně a znenadání! Ale Vánoce jsem trávil v Bígru :-). Pro neznalé se jedná o oblast Banát, která obydlena českou menšinou. A jak jsem se tam dostal. Byl jsem společně s kolegy Jirkou a Adamem pozván Šteffi, naší kolegyní, pro níž je Banát domovem.

Vyráželi jsme už v pondělí třiadvacátého po práci, protože je to trošku dálka. Nedaleko přirozené hranice se Srbskem, Dunajem. Cesta trvala cca sedm hodin. Takže jsme do Bígru dorazili asi v půl čtvrté. Cesta byla velmi zábavná :-) Hlavně ke konci! Z Oršavy vede hlavní silnice podél Dunaje a funguje to tam na principu: normální silnice - tankodrom - normální silnice :-D. Opravdu! Jedete v klidu a z ničeho nic je tam dvousetmetrový úsek plný děr a výmolů. Avšak nejlepší byla poslední čast cesty! Z hlavní silnice jsme odbočili na jedinou přístupovou cestu do Bígru, což je 17-kilometrový úsek polní cesty. Nevím, jestli jsem někdy v životě jel po tak dlouhé polní cestě bez možnosti odbočení. Ale jednou to přijít muselo :-D.
V půl čtvrté jsme byli uvítání maminkou Šteffi a vyhřátým pokojíčkem. Ulehli jsme a okamžitě usnuli.

Ráno, tedy spíš až k poledni :-D, jsme se probudili do Štědrého dne. Po snídani jsme vyrazili s Rexíkem na procházku po okolí. Bylo krásné nevánoční počasí. Svítilo sluníčko a bylo teplo. Prošli jsme vesnici od jednoho konce ke druhému. Rexík prohnal několik koček :-D Pak jsme šli najít signál, tedy spíš Šteffi. Náš (Orange) tady rozhodně není. Pak jsme ještě navštívili jednu z mnoha babiček a vrátili se zpátky na Štědrovečerní večeři, candáta s mamaligou. Večer jsme pak dorazili na předpůlnoční mši, navštívili místní hospůdku a hurá na kutě.
Další den jsme dostali tip na návštěvu Železných vrat, což jedna z velkých přehrad na Dunaji. Cestou tam vypadalo počasí, že něco uvidíme. Ale čím víc jsme se přibližovali, tím víc bylo mlhavo. Takže jsme ze Železných vrat viděli naprostý kulový. Během cesty jsme se také podívali na Decebal, což je obličej vytesaný do skály (tady už vidíte kus té mlhy). Tam jsme se najedli ve stylové restauraci a pelášili zpět do Bígru. Dorazili jsme již na večer a čekala nás večeře a pak sledování vánočních pohádek.
Poslední den jsme vyráželi hned po pozdní snídani zpátky do Kluže, abychom tam dorazili nějak v pohodě. Další den byl totiž pracovní, z čehož jsme moc nadšení nebyli.

Jak se vůbec mluví v Banátu? Jakou češtinou?  Domluvili jsme se úplně v pohodě. Občas nám řekli nějaké slovíčko, které bylo ze staré češtiny nebo z rumunštiny. Ale vše se dalo pochopit z kontextu ;-)

A co se týká pochoutek, které jsme ochutnali v Bígru. Opravdu jedna domácí lahůdka za druhá. Ochutnali jsme lilkovou pomazánku, zakusku (napůl omáčka - pomázanka a lečo), mamaligu (kukuřičná mouka svařená s vodou), domácí pálenku, domácí víno, domácí sýr, sarmale (masové závitku v listu zelí), dunajský candát, ciorbu de burta (dršťkovka), domácí škvarky a třešničky naložené v pálence. Mňam, mňam :-p